Jedním z nejpřirozenějších pomocníků, které si lidstvo vybralo za spojence v boji za čistotu, je samozřejmě voda. Dlouhou dobu to byl také spojenec jediný. S rozvojem civilizace ale přicházely na svět nové a nové druhy nečistot a tak bylo nutné pohlédnout se po dalším pomocníkovi.
 A tak světlo světa spatřilo alkalické mýdlo, které se v nejrůznějších podobách používá až dodnes. Bodužel, teprve nyní nám nové obory, jako je dermatologie nebo kosmologie ukazují, že člověk si za svého společníka nevybral toho pravého.
 Alkalické čistící prostředky totiž sice daleko lépe a účinněji než obyčejná voda rozpouštějí různé nečistoty, ale mají i velkou nevýhodu, která ze zdravotního hlediska není nezanedbatelná. Zároveň se špínou napadají v nežádoucí míře i ochranný film na pokožce a její povrch alkalizují.
 Normální zdravá pokožka je sice schopna v krátké době tento nedostatek vyrovnat, bohužel je nepříjemnou pravdou, že zdravá pokožka se stává v naší populaci stále větší raritou.

Zachrání nás moderní chemie?

 Řešením vzniklého problému se měla stát moderní chemie, která nabízela nové technologie při výrobě čistících přípravků- A tak se na svou „vítěznou“ cestu po našich koupelnách vydaly nové mycí prostředky založené pro změnu na bázi aktivních čistících látek nazývaných tenzidy. Nejde však o žádnou novinku. Tyto agresivní látky se již dávno k čištění užívají a jsou téměř všudypřítomné. Stačí se jen pořádně porozhlédnout kolem sebe.
 Mycí přípravky na nádobí, prášky na prádlo nebo autošampóny. Ve všech těchto chemických čistidlech se užívají stejné agresivní látky, které nám většina výrobců kosmetiky doporučuje pro ošetřování našeho těla.
A tak se velká část lidstva za pomoci tenzidů koupe, sprchuje, myje vlasy nebo čistí zuby. Pěna, která je průvodním znakem užívání tenzidových přípravků, se dokonce stala symbolem čistoty dnešní generace.
  Zdálo by se tedy, že je všechno v nejlepším pořádku a moderní vědě se konečně podařilo zvítězit v nekonečném boji se špínou. Bohužel, pravda je jiná. Nelze sice popřít, že tenzidové přípravky jsou jako čistidla extrémně účinná, otázkou ovšem je, zda účinnost je to jediné, co nás musí na mycích přípravcích zajímat. A právě zde je jádro problému. Již jsme si řekli, že tenzidové přípravky měly být náhradou za alkalická mýdla, která poškozovala ochranný tukový film pokožky a působila tak kožní problémy. Z dermatologického hlediska ani tenzidové přípravky nejsou žádným vítězstvím, ale naopak slepou uličkou vývoje.

Tenzidy škodí zdraví, ale přinášejí zisky

Bohužel, převážná část spotřebitelů nejsou žádní chemici, farmaceuti nebo dermatologové a tak to mají výrobci tenzidové kosmetiky a jejich reklamní specialisté poměrně snadné. Stačí jen několik polopravd a další zdravotně nezávadný výrobek se může objevit v prodeji a přinášet obrovské zisky chemickým koncernům.
Je sice pravda, že tenzidy na rozdíl od mýdla nemají alkalickou reakci a nenarušují tím ochranný kyselý plášť pokožky, ale tato pravda je vytržena z kontextu.
Ve skutečnosti totiž pokožka žádný kyselý ochranný plášť nemá. Správný termín je hydro-lipidní kyselý ochranný plášť a hned je to o něčem jiném.
Hydro-lipidní kyselý ochranný plášť je dán kožní emulzí V/O (tedy voda v oleji) a ona kyselá reakce je vázána na vodu obsaženou v tomto emulgačním systému. Pokud pokožka nemá tuto fyziologickou emulzi, je jaksi pouhým reklamním tlacháním onen ochranný plášť.
Nevhodnost tenzidů pro lidskou pokožku je třeba  vidět právě v jejich dokonalé schopnosti odmašťovat. Proto také vznikají po použití tělových šampónů ony pocity suché pokožky po koupeli. A tak se po letech objevuje svědivost, ekzémy či další problémy, se kterými jsou nejen kosmetičky, ale i dermatologové dnes a denně konfrontováni!

K čemu je hydratace?

 Mnozí výrobci nám slibují, že žádný z těchto problémů se neobjeví, pokud po koupeli použijeme jejich skvělé hydratační mléko. Ale to není žádné řešení. Téměř všechny přípravky, nabízené k tomuto účelu mají totiž obrácenou emulgaci (tedy O/V - olej ve vodě) než pokožka. voda z přípravku se velmi rychle odpaří do prostoru a takzvané hydratační složky pokožku začínají dehydrovat. Nesmíme totiž zapomínat, že prostředí, ve kterém žijeme, již dávno není mokrá sluj někde ve skále, ale suchý byt. Povrch pokožky je pak teplejší než suchý vzduch a proto se voda rychle odpařuje. Hydratační složky odebírají vodu tam, kde ji nesnáze nacházejí, a to jsou mezibuňečné prostory v pokožce. Pleť je tedy nadměrně vysušená a to vede ke svědivosti a již zmiňovaným ekzémům a dalším kožním problémům. 

Jde především o lidské zdraví

Dalším nebezpečím, které se nesmí podceňovat, je skutečnost, že při výrobě některých tenzidů vznikají technologické jedy, jejichž zbytkové množství je z výrobku prakticky neodstranitelné. Také volné aminy obsažené v tenzidech mohou vést ke tvorbě rakovinotvorných nitrosaminů.
Kdyby nešlo o lidské zdraví a v extrémních případech i o život, mohli bychom argumentaci propagátorů těchto chemikálií považovat za směšnou a komickou. Bohužel však právě o zdraví jde a tak spíše než smích v nás tyto argumenty vyvolávají hrůzu. Někteří výrobci totiž tvrdí, že jedy jsou na pokožce velice krátkou dobu v tak malém množství, že se jimi nemusíme (pokud máme ještě zdravou pokožku) zatěžovat, neboť nemají dostatek času cokoli způsobit.  V takovém případě ale okamžitě vystává otázka, jak potom mohou za tak krátkou dobu způsobit  své zázraky různé vitamíny či rostlinné extrakty, které se pravidelně objevují v reklamách na tvrdě chemickou a tenzidovou kosmetiku. 
Také vám zde něco nesedí? Není divu. Pokud si za svědka přibereme stav pokožky většiny našich spoluobčanů používajících „naprosto neškodné tenzidové přípravky“, zjistíme, že to bude asi úplně obráceně než jak se nám výrobci snaží namluvit.
Problém tenzidových přípravků je ale bohužel zcela poplatný přetechnizované době, ve které žijeme.   Dobře, kdy zavádějící informace, vtloukané spotřebitelům do hlav formou reklam vytvářených specializovanými psychology, jsou brány za bernou minci, zatímco zdravý rozum je umlčován a odklízen na vedlejší kolej. Existují sice i lidé, jež by šlo označit za odbornou kritickou veřejnost, a kteří jsou si tenzidového nebezpečí dobře vědomi. Ale jejich hlas je příliš slabý a nemá naději přehlušit halasné vytrubování o blahodárných tenzidech.

Klinické testování nikdy neukáže celou šíří problému

A jak se k lidskému zdraví staví  tenzidová lobby? Proč by si měli výrobci lámat hlavu s tím, co povídá několik kritiků. Vždyť každý, kdo si nějaký ten tenzidový přípravek koupí zaplatí slušnou částku i za reklamu, která pochybovače o naprosté neškodnosti přesvědčí.
Svojí vinu na celém problému ovšem nesou i někteří dermatologové a jiní odborníci, kteří tenzidové přípravky testují. Bohužel některé testy probíhají po dobu několika měsíců a pokud se neprojeví na testovaných zvířatech okamžité škodlivé následky, dostává výrobek atest, že úspěšně prošel klinickými testy a nemá negativní působení na lidské zdraví. 
A právě zde je kámen úrazu. Je zcela samozřejmé, že v tak krátké době se nemohou projevit vlivy tenzidů a dalších chemických látek na pokožku v plném rozsahu. 

Nejlepším důkazem je stav naší pokožky

Pokožka je totiž živým orgánem se schopností vlastní obrany a krátkodobé působení škodlivých látek dokáže neutralizovat. Příkladem mohou být drobná poranění nebo třeba lehké spáleniny, které v krátké době zmizí bez následků. Stejné je to i se škodlivými látkami. Pokud jejich působení není dlouhodobé, pokožka se s nimi sama vypořádá. Jiná otázka ovšem je, co se stane, pokud budeme na kůži aplikovat tenzidové přípravky dlouhodobě. Jisté je jedno: několikaměsíční klinické testy nám na tuto otázku nemohou uspokojivě odpovědět. Zde existuje jediná rada a tou je čas, který jasně prokazuje, co se se špatně ošetřovanou pokožkou stane po deseti nebo i dvaceti letech. A stav pokožky většiny z nás, kteří jsme uvěřili pseudovědeckým zdůvodněním a reklamám o neškodnosti tenzidů, je dostatečným důkazem, kde je pravda.